Čeština

Čím prudší, tím lepší: Terény jen pro zkušené lyžaře

7. listopad 2019 | Christoph Schrahe/OnTheSnow.cz

Zprávy z regionu: Rusko, Chile, Francie, Nový Zéland, USA

Adam Ü v Mt. Baker

Adam Ü v Mt. Baker

Copyright: Grant Gunderson

Existují lyžařské oblasti plné mírných zasněžených kopečků, skiareály nabízející větší dávku adrenalinu a potom takové, kde si lyžaři můžou připadat jako na rodeu: všechny ty boule, padáky, stromy, skály a další překážky vybičují lyžaře k neskutečným výkonům. Jsou exkluzivním hřištěm pro těch pár lyžařů, jejichž schopnosti jsou dostatečné na to, aby zvládli všechna ta úbočí, žlaby, lesy, brázdy a krpály. Pro ty, kteří mají rádi náročnější výzvy, jsme sestavili seznam devíti špičkových oblastí pro zkušené lyžaře.

 

Výzvy pro zkušené lyžaře


La Grave, malá horská vesnička pod skalním a ledovým kataraktem majestátní, 3983 metrů vysoké La Meije ve Francouzských Alpách, hraje důležitou úlohu nejen v elitní lize lyžařských středisek s výškovým rozdílem víc než 2000 metrů. Mimořádná exkluzivita je dosažena díky tomu, že v těchto výškových metrech by se neměl nacházet žádný upravený svah - a to ani v jedné části. Kromě toho, terén je strmý, protkaný skalami a v dolní části zalesněný. Není divu, že La Grave je Mekkou freeriderů z celého světa. Tahle scéna patří jim a nemusí sdílet gondolu s lyžaři-milovníky pěkného počasí ani s milovníky après-ski. Díky omezením terénu se La Grave stala jednou z mála dochovaných autentických lyžařských vesnic ve Francii. A když potom přejíždíte přes volný nezpevněný terén, abyste se dostali k dalšímu sjezdu, je to jako cesta zpátky v čase za původem sportu.

 


Pocit, že cestujete v čase, vám přijde na mysl i když se vydáte na výlet do Chegetu. Nachází se v ruské provincii Kabardino-Balkaria na severním Kavkazu. Starodávné nedůvěryhodné jednomístné a dvojmístné lanovky svou nízkou kapacitou zaručují, že svahy v Chegetu nejsou nikdy přeplněné. To je dobrá věc, protože, kdybyste se ještě museli soustředit na jiné lyžaře, byli byste hodně rychle vyčerpaní. Kromě jediného krátkého úseku najdete v Chegetu pouze náročný terén, hlavně ve freeridových zónách severně a jižně od hřebene, který nabízí nádherný výhled na pohoří Elbrus s nejvyšším výškovým bodem v Evropě - 5642 metrů n.m.

 


Na Dálném východě najdou znalci v Happo One dostatek příležitostí k prokázání svých schopností. Hora je jednou z dvanácti oblastí japonské lyžařské metropole Hakuba a je plná boulí. Díky direttissimě (přímý sešup) z vrcholu přes Usagidaira a Reisen Course nabízí zážitek v podobě prudkého bušení srdce po celé délce sjezdu, což je víc než čtyřkilometrová jízda. Dravý způsob jízdy, s nímž lyžaři - řekněme spíš ve stylu Kamikadze - útočí na hrbolaté sjezdovky, způsobuje sériové pády. Japonci těmto hromadným nehodám s nadšením tleskají a s oblibou je pozorují z pohodlí sedačkové lanovky Alpen-Quad. Její trasa totiž vede přímo nad extra-příkrý výchozí bod svahu pojmenovaném po olympijských závodech, odkud v roce 1998 legendárně vyrazil rakouský sjezdař Hermann Maier, neboli obávaný Herminátor.

 


Lyžařská střediska Broken River a Craigieburn v pohoří Craigieburn na východ od Christchurch spolu tvoří největší novozélandský off-piste lyžařský areál. Nenajdete tady žádné rolby, nenajdete tady vlastně ani stromy. Na hřebeny ostré jako břitva s jejich početnými strmými sjezdy vás dopraví rázovité vleky, na které si musíte trochu zvyknout - ťíká se jim Nut Crackern, tedy louskáčky. Lyžař, upnutý do postroje, připevněného na lano s karabinou, se rychlým tempem posouvá nahoru, až 600 metrů do kopce, poháněný motorem traktoru. Milovníci zimních sportů se mohou ubytovat ve velmi jednoduchých, ale útulných chatkách, které jsou dostupné jen pěšky - tady jsou vášniví freerideři skutečně mezi svými a cítí se jako doma.

 


Na druhé straně jižní polokoule se nachází Portillo, také ráj pro pokročilé lyžaře. Středisko v Chilských Andách spojuje úchvatnou scenérii západních Alp s fantasticky suchým prachovým sněhem ve Skalitých horách - a jediné, co tady najdete, je jediný, křiklavě žlutý hotel. Připomíná luxusní parník v rozbouřeném moři skal a sněhu. Nejbližší město je vzdálené 10 km. Portillo je často zasněžené - a když se tak stane, zůstává odřezané od okolního světa - skvělá dobrodružná atmosféra. Kvůli častým lavinám tady zkonstruovali i speciální vleky, aby legendární strmé sjezdy Portillo byly stále přístupné - říká se jim „Va et vient“ a jde o jakousi kombinaci vleku a lanovky. Jsou neuvěřitelně rychlé a extrémně těžké na ježdění, ale po zasypání lavinou se dají rychle znovu vyhrabat. A není třeba propadat panice: „Hotel Portillo“, jediná budova široko daleko, stojí na jediném skkutečně bezpečném místě, chráněném před lavinami. Líny lavinový pes, který se plouží hotelovou halou, už dlouho nemusel vyrazit do akce.

 


Několik tisíc kilometrů dál na sever leží Mount Baker v americkém státě Washington. Podle Guinessovy knihy rekordů drží prvenství v největším množství čerstvého sněhu, které kdy napadlo během jedné sezóny: 2896 centimetrů (!). Průměrná hloubka sněhu tady dosahuje víc než šesti metrů. Sníh je často mokřejšího typu, takže to není nic po slabší jedince. A totéž platí i pro počasí: Bouřka, silné sněžení a mlha jsou tu spíš pravidlem než výjimkou. Terén je stejně náročný: Drsné počasí nadělalo ve struktuře Mount Baker hluboké vrásky, které si ale naštěstí vzali do parády freerideři. Početné žlaby, rýhy a couloiry nabízejí nekonečné množstvíé variací.

Galerie

Adam Ü v Mt. Baker - © Grant Gunderson
Lyžař v prašanu na Mount Bohemia
Portillo Hotel, Portillo, Chile. - © Andes Ski Tours
Lyžařské středisko La Grave, Francie - © http://www.skiinfo.fr/

Zobrazit vše

 


Sníh ve Skalitých horách je sušší. Silverton Mountain je hora, která popírá všechny obvyklé prvky lyžařského střediska: nemá žádné upravené sjezdovky, nenabízí žádné ubytování. Cestu ke třem senzačním strmým svahům otevírá lyžařům jedině lanovka. Nejlehčí sjezdovka má sklon 35 stupňů - je tedy prudší než nejnáročnější sjezdovky v asi 99 procentech všech ostatních lyžařských středisek na světě. Lyžování na Silverton Mountain je obvykle možné od půlky ledna do začátku dubna. Potom ale přichází největší nebezpečí lavin, takže pohyb v tomto terénu je povolen jen po malých skupinkách a v dloprovodu horského vůdce. Po většinu dní se v obrovské lyžařské oblasti v srdci Colorada objeví nanejvýš 80 freeriderů.

 


Zatímco Colorado je svými lyžařskými středisky vyhlášené po celém světě, sotva někdo ví, že na americkém středozápadě můžete lyžovat i v alpském stylu. A skutečně překvapující je to, že na severu Michiganu, na polostrově Keweenaw Lake Superior, se skrývá takový freeride klenot, jakým je Mount Bohemia. Každou zimu tady napadne díky jezernímu efektu téměř sedm metrů sněhu. Mezi 85 neupravenými sjezdovkami by se našlo i pár středně těžkých tratí. Žádné lehké tu ale nenajdete - i na jejich webu visí jasné varování: „Začátečníkům vstup zakázán“. Většina variant prochází lesy a má ne jeden, ale i dva nebo tři černé diamanty - standardní severoamerické označení extrémních terénů.

 


Na východním pobřeží Spojených států jsou hory vyšší. Ve státě Vermont leží nejnáročnější apalačská oblast: Mad River Glen. Jeho věrní hosté mají na zadcích svých aut nalepenou cedulku: „Mad River Glen: Ski it if you can“. Jejich motto je až příliš přesné. Dokonce i jejich lehké sjezdovky by byly jinde považovány za středně náročné. Většina sjezdovek je tak úzká, tak prudká a skalnatá a tak špatně upravovaná (zasněžená jen v homeopatických dávkách) jako kdekoliv jinde 30 či 40 let zpátky. Tahle skutečnost přinesla oblasti kultovní status a vedla k tomu, že stálí návštěvníci postupem času převzali kontrolu a dokonce i podíl v chronicky slabě finančně zajištěné oblasti. Mad River Glen je tak asi jediné lyžařské středisko na světě, které vlastní jeho lyžařští příznivci. Tohle je totiž jediný způsob, jak zajistit, aby tu všechno zůstalo při starém.

 

Shrnutí

Zajímavé výzvy pro zkušené lyžaře jsou: 

 

Reklama

Reklama

Reklama